Omlouvám se, přidám ještě jeden výplod. Muž totiž skončil druhý na Křišťálové lupě a já jsem z toho nějak dojatá nebo co. A taky aby muži věděli, že je milujeme, i když si z nich děláme srandu:)

Jak je muži, který skončil druhý?
Je na to vůbec hrdý
muž beta, čili vicemistr světa?

Nikdy bych s mužem neměnila,
on síla je, já kratochvíla,
on živitel, těšitel, krotitel,
já majitelka rodidel,
a prý snad ještě feministka,
posluchačka Zubů nehtů,
co dlouhá záda ukazuje světu!

gratuluju!!!
jaká je jeho disciplína?

osobnost internetu

dřímá ve větvích
tvých paží hřích
jej choulí

dřímá ve větvích tvých paží
nebo
tvých paží hřích...?

Tato chyba (chyba?), vznikla tím, že jsem to napsal bezmyšlenkovitě

upravme si pojmy:
poezie- není jen psaná, je to lyrická oblast lidského vyjadřivání, řekněme
rétorika- je slovní disciplína s praktickým využitím a možným přesahem do poesie
literatura- je napsaná; poesie, próza, zaznamenané rétorické výstupy...
vše se kryje, vzájemně proniká.
kritéria mohou být:

zvukomalba

hloubka

smysl

obrazivost

srozumitelnost

poetičnost

pohotovost

cenzura

pravidelnost

krása

pravdivost

a upřímnost

to nebude tak jednoduché; myslím, že je to neřešitelné a nemusíš se tím tedy, pokud k tomu nemáš sklony, znepokojovat. Já na to seru. Mám rád, co se mi líbí. Když se mi něco líbí, je to ve mně poznat.

rychlostí oka mžiku

silou vůně

během běhu

pochopím

ahoj jasněnko

V poslední době řeším problém, jestli existuje zřetelná hranice mezi poezií a rétorikou (rétoriku miluju, poezii mám v podezření). Třeba tu na to někdo bude mít názor. Přikládám lyrický experiment, který ovšem nic nedokazuje:)

Ostříš
do nepokoje pod sebou
a vzteklý vítr letí ti v ústrety.

Ostřím
se neznepokojím.

Našlapuji pomalu
jako ta malá mořská,
co nemůže být minuta.

nikdo nic, tak já
jak dlouhá je poslední doba?
je těžké milovat, když podezříváš
hranice je tak zřetelná, nakolik jsi toho schopna

Běda, asi jsem se špatně vyjádřila. A to už jsem se radovala, jak mě Jasněnka dokonale chápe. Já miluju dobře poskládaná slova. To není málo, je to um. Je to i umění? To je právě to, co nevím. Každopádně mám pocit, že Češi mají obecně k literatuře přespříliš "nábožný" vztah. A připadá mi to (zrovna u nich) poněkud srandovní.

bohulibé povolání?
k němuž jsme od přírody povoláni